Historie obce

     Ve 13. století náležely místní drobné šlechtě a byly rytířským . Jsou zde zmiňováni bratři Ota a Bohuslav z Volfštejna, dále Přibyslav a Štefan z Utzin, a roku 1237 Šuchta z Kozolup. 1357 se mluví o Mrahotovi. V letech 1394 - 1395 je zmiňován Jetřich z Gutštejna, později rytíř z Utzin.

 V 15. století byly majetkem pánů ze Štenberka z Lestkovské větve. V 16. a 17. století je vesnice částí nedaleké Cebivi, se kterou přechází již natrvalo pod Bezdružické dominium. Od 1712 do 1848 patřila vesnice pánu z Lövenstein. Dvůr, hájovna a lesovna knížete Lövenstein’sch z Liběvic měly 265 ha. Od 2. pol. 18. stol. se Kozolupy píší s přívlastkem Horní pro odlišení od Dolních u vsi Touškov.

       Už od roku 1682 je zde škola, do které docházeli děti i z vesnic: Cebiv, Slavice, Volfštejn  a Lomy. Přes 40 let školu vedl Josef Träger. V roce 1884 postavila obec nynější školu, ve které je i byt pro učitele. O rok později byly založeny další dvě školy : ve Strahově a Utzinech.  V Kozolupech studoval i doktor Franz Schrott, profesor náboženství v Plzni a Bamberku, a jeho bratr Johann, který byl opatem v Mies.

     V roce 1757 je zde podle Tereziánského katastru 18 hospodářů.  1838 je zde 43 usedlostí a 322 obyvatel, 1930 60 domů a 353 obyvatel a v roce 1991 je zde už pouze 44 čísel popisných a 122 stálých obyvatel.

Historie kostela

     Kostel svatého Petra a Pavla byl postaven v roce 1352 a tento rok byl i pojmenován jako farní kostel. Po roce 1550, kdy luteránský kazatel představil svou víru pánovi ze Švamberka, se stal on i mnoho kozolupských evangelisty. V roce 1624 byla na faře katolická víra úplně zakázána.

     Po 30tileté válce byla fara otevřena jako černošínská. 1654 získaly Kozolupy faru zpět, což musel Černošín se správcem akceptovat. Od roku 1852 měl kostel v Kozolupech dvě pozoruhodné části zařízení: křtící kámen, dárek od Georga Petra ze Švamberka z roku 1605 a starou židli se švamberským znakem. Obě tyto věci byly později jako nepotřebné milosrdenství z kostela odstraněny.

      Kostel byl postaven v pozdní gotice, později je opraven v baroku. 1796 vznikla 29 metrů vysoká věž.  V této věži se nacházely dva zvony cibulovitého tvaru a přesto, že byly oba velmi starý, byl jeden  z nich za první světové války sejmut, ale na konci války byl navrácen zpět.

      Pod faru náležely Liběvice, Silniční domky, Vlčkov, Slavice, Utzin, Strahov, Cebiv, od roku 1785 také Zádub a Lomy a od 1786 i Volfštejn. V roce 1925 byl kostel uvnitř i zvenčí renovován.